Základem satelitního příjmu je anténa
Parabolické antény se liší provedením a velikostí plochy, která zachycuje elektromagnetické záření vysílaným transpondérem ze satelitu. Provozovatelé satelitů zveřejňují diagramy hustoty pokrytí území signálem a tomu odpovídající minimální velikost paraboly pro zaručený příjem.
V pionýrských počátcích satelitního příjmu měly antény pro tento účel tvar rotačního paraboloidu směrovaného ústím k satelitu. Dnes téměř výhradně mají tvar úseče paraboloidu, který má tu výhodu, že se v něm nedrží v zimě sníh a příjem je pak možný (téměř) bez ohledu na počasí.
Anténa musí "vidět" na družici
Anténa musí na satelit "vidět" proto mezi ní a družicí se nemůže nacházet jakákoli překážka (dům, skála, strom a podobně). Samozřejmě není možné parabolu "schovat" na půdu nebo jiného uzavřeného prostoru.
Před parabolou (v jejím ohnisku) je vždy umístěn konvertor (LNB), propojený koaxiálním kabelem se satelitním přijímačem (STB), umístěným poblíž zobrazovacího zařízení (televizoru). LNB se nabízí v různých provedeních - jednoduchý, dvojitý, skupinový, s jednoduchým výstupem pro jeden přijímač, pro více přijímačů a podobně.
Nejdůležitějším parametrem LNB je t.zv. šumové číslo, které čím je nižší, tím je LNB citlivější a může se použít menší velikost (průměr) paraboly což je někdy velmi žádoucí. V současnosti je standardem průměr okolo 60 cm. Pro jistější příjem (odolnost proti hustému děšti, sněžení) je lépe zvolit parabolu okolo 80 cm. 
Příjem signálu z více družic
Podstatně složitější je nainstalovat parabolu pro příjem z více družic kdy je nutné použít navíc buď natáčecí zařízení pro parabolu nebo více konvertorů vedle sebe. V těchto případech je lepší a doporučeníhodné přenechat celou montáž a nastavení odborné firmě.
15%
