Základem satelitního příjmu je anténa
Prvním komponentem celého přijímacího řetězce je anténa (lidově parabola) co nejpřesněji "zamířená" na některou z družic, které vysílají na Zemi digitální signály s programy jak televize tak i rozhlasu.
Před parabolou (v jejím ohnisku) se nachází konvertor (LNB), propojený koaxiálním kabelem se satelitním přijímačem (set-top boxem), umístěným poblíž zobrazovacího zařízení, nejčastěji televizoru.
Satelitní přijímač
Signál přivedený z konvertoru paraboly je potřeba zpracovat na signál upravený pro sledování požadovaného programu na obrazovce nebo lépe displeji televizního přijímače. To umí satelitní přijímač tak zvaný set-top boxem.
Satelitní příjem, navíc doplněný možností nahrání pořadů na pevný disk, je možný také pomocí karty vestavěné do multimediálního PC nebo adaptérem připojeným k notebooku přes USB.
Na čem sledovat televizní pořady ze satelitu?
Nejrozšířenějším zařizením, dostupným prakticky v každé domácnosti, je klasický televizní přijímač. V poslední době se ale také prosazuje přivedení signálu ze satelitního přijímače přímo na videoprojektor.
Lze tak mít skutečně a v pravém slova smyslu velkoplošnou projekci zajímavého pořadu v obývacím pokoji. Připojením kvalitní audiosoupravy na přijímač se zážitek ze sledování oblíbeného pořadu jen umocní.
Kolik programů ze satelitů je k dispozici?
Na oběžné dráze Země se v současnosti nachází několik desítek TV satelitů a na každém z nich je instalováno několik vysílačů (tzv. transpondérů). Každý transpondér vysílá najednou několik různých televizních i rozhlasových programů. Jedna družice tak může vysílat na Zemi až několik set programů, proto je z oběžné dráhy je stále k dispozici několik tisíc televizních a rozhlasových programů.
Jaké stanice můžeme sledovat?
Nabídka programů je oproti pozemnímu vysílání opravdu enormní. Diváci ovládající cizí řeči mohou přijímat několik tisíc kanálů s nejrůznějšími žánry, k dispozici jsou zpravodajské stanice, filmy, divadlo, hudební, sportovní, přírodní snímky, erotika atd.
Ne všechny pořady lze sledovat volně, protože jsou zakódováné. Z celkového počtu programů šířených ze satelitů je jich asi polovina volných, označovaných také zkratkou FTA (free to air), zbytek jsou kanály zakódované.
Zakódované možné přijímat jen pomocí dekodéru vestavěného v přijímači z výroby, nebo vkládaného později a příslušné karty. Bohužel to platí i pro většinu českých a slovenských programů, které jsou až několik málo výjimek zakódované.
