Televizní antény (1) - pokojové antény

V prvním dílu mini-seriálu o přijímacích anténách si povíme něco o těch zvaných „pokojové“. Jak už název napovídá, jsou svým provedením určeny do vnitřních obývacích prostor, mimo vnější atmosférické vlivy. To však s sebou přináší i zásadní negativní efekty, jak si popíšeme dále.

Základním požadavkem u jakékoli antény je, aby dodala televizoru nebo jinému přijímači na jeho vysokofrekvenční vstup dostatečně silný signál. Síla (napěťová úroveň) ale není vše, v analogovém i digitálním přenosu je nutná i vysoká kvalita, která reprezentuje co nejvyšší odstup užitečného signálu od šumu a pokud možno bez dalšího rušení vnějšími vlivy, poruchami nebo ovlivňováním jinými vysílanými signály.

Ne vždy však máme možnost instalace venkovní antény, satelitní paraboly nebo přístup ke kabelové televizi či společné televizní anténě (STA). Případně společná televizní anténa nemusí být upravena pro příjem programu, který je ale v místě příjmu dostupný pozemní cestou, v tom případě ale neprojde kabelovými rozvody. V této nouzové situaci je možno pomýšlet na použití pokojové antény.



Aktivní pokojová anténa
Základní rozdělení pokojových antén je možno udělat na pasivní a aktivní. Pasivní antény v sobě nemají žádný zesilující (aktivní) prvek, nepotřebují tedy ani napájení. Jejich přijímací prvky jsou přímo připojeny na koaxiální kabel vedoucí signál do televizoru. Není zde žádná možnost tento signál dodatečně zesílit. Proti tomu aktivní antény mají v sobě navíc zabudován tranzistorový zesilovač, kterým je možno zvýšit úroveň signálu vedoucího do televizního přijímače. Ne vždy je však takové zvýšení úrovně signálu žádoucí a prospěšné.

Další dělení pokojových antén je možno podle provedení. Nejjednodušším typem je anténa prutová, většinou s magnetem nebo těžítkem ve své základně. Takováto anténa je vhodná, vzhledem ke svému provedení, především pro příjem vysílání s vertikální (svislou) polarizací. Při příjmu prutu stojícího na výšku a signálu polarizovaného horizontálně (vodorovně) se zbytečně připravujeme o část signálu. V takovém případě stojí za pokus, umístit anténu horizontálně a to buď pomocí zmiňované magnetické základny např. na radiátor, nebo jednoduše položením na okenní parapet.

Pasivní prutová anténa

Aktivní prutová anténa

Avšak při svislém umístění i polarizaci je příjmová chrakteristika kruhová. To je na jednu stranu výhoda, protože nemusíme anténu směrovat, stejně tak je to ale i nevýhoda, protože jen zřídka kdy potřebujeme na pokojovou anténu chytat více vysílačů. V tom případě je absence možnosti směrovat nevýhodou.

Při horizontálním umístění prutové antény s cílem příjmu horizontálně polarizovaného signálu, můžeme do jisté míry směrovat, ale i tak to bude otázka štěstí. Hlavních směrových laloků totiž u takovéto jednoduché antény bude více, to záleží na přijímané frekvenci a samotné délce antény. Jednoduše to popsat nejde, podobné poznatky se získávají na měřících pracovištích nebo počítačovým modelováním.

Principiálně stejným typem je anténa teleskopická, tedy prut s proměnnou délkou, případně dva teleskopy v provedení tzv. tykadla. Proti prutu neměnné délky je u nich výhodnější možnost změny délky, čímž se dá přizpůsobit frekvenci žádaného vysílače. Také díky kloubovému uchycení je větší variabilita v nastavení prvků v prostoru. Vždy je to ale, stejně jako u jakékoli pokojové antény, silně individuální záležitost a nedá se dopředu stanovit nebo spočítat délka nebo natočení prvků.



Aktivní pokojová anténa (možná vertikální i horizontální polarizace)
Klasickým typem umiverzální pokojové antény je síťovaná kruhová plocha, s většinou motýlkovitým prvkem veprostřed, doplněná někdy také výsuvnými tykadly. Platí pro ni podobné vlastnosti, jako u samotných tykadel, její vlastnosti jsou prakticky nedefinovatelné co se týká přijímaného kanálu nebo směru příjmu. Velmi často jsou tyto antény doplněny zesilovačem, o čemž si povíme dále.



Pasivní panelová anténa (možná vertikální i horizontální polarizace)
Posledním běžným typem pokojové antény u nás dostupné až v posledních letech, je anténa plošná nebo-li panelová. Je to plastová obdelníková plocha, skrývající v sobě vodivé prvky. Jelikož do antény není vidět a dodává se v různých modifikacích od více výrobců, těžko si domýšlet, co onen plast skrývá. K tomuto zjištění by stačilo několik těchto antén rozebrat, to by však vedlo k jejich destrukci a tak by tento pokus byl zřejmě dosti finančně nákladný. Dá se však s velkou pravděpodobností předpokládat, že obsahují vhodně tvarovaný jeden nebo více přijímacích prvků, umístěných tak aby vytvářely do jisté míry směrovou příjmovou charakteristiku. Některé typy jsou zřejmě i vevnitř doplněny plošným reflektorem. Dle ohlasů od těch, co svoji anténu rozebrali, se však uvnitř těchto jimi zakoupených typů vyskytoval vevnitř jen všelijak smotaný nebo tvarovaný, v plastu zalisovaný, vodič nedefinovatelných vlastností. Takže dle starého pravidla, že do ženy a do melounu nevidíš, můžeme parafrázovat, že „do plastové antény také vidět není“ a kupujeme tedy zajíce v pytli.

V poslední řadě se budeme věnovat pokojovým anténám aktivním, tedy se zabudovaným zesilovačem. V tomto případě je lnostejno, v jakém provedení je samotný přijímací prvek dle předchozího popisu. Ten vždy dodá signál určité síly, který se do něho naindukoval, a pokud je slabý tak zabudovaný zesilovač by ho měl uvést na úroveň vhodnou pro zpracování přijímačem. Podmiňovací způsob „měl by“ je použit záměrně, protože v drtivé většině příjmových situací má zesilovač spíše negativní dopad na samotný přijímaný signál. U jakékoli pokojové antény totiž, vzhledem k její velmi malé efektivní příjmové ploše, je prakticky většina jí zachycených signálů natolik slabá, že je zesilovač sice zesílí, ale také do nich přidá i dost šumu, který kvalitu signálu snižuje. Navíc, protože zesilovač zesiluje vše co se dostane na jeho vstup (tj. i silné signály ostatních kanálů nebo jiné služby, např. datové), může dojít k jeho zahlcení a tím prakticky přestane fungovat on sám resp. i celá anténa. Pokud to zesilovač ustojí, nemusí to ustát přijímač (set-top-box), jeho vstup (tuner) se přebudí příliš silným signálem, a to je ta známá situace, kdy ukazuje 100% signálu, ale 0% kvality.



Aktivní panelová anténa (možná vertikální i horizontální polarizace)
Naštěstí bývají aktivní antény aspoň vybaveny regulátorem zesílení, takže se dá v oblastech pokrytých dostatečně kvalitním signálem (v blízkosti vysílače), najít optimální nízká úroveň, která nezpůsobí uvedené negativní efekty. V každém případě je ale vždy lepší použití vnější směrové antény, než signál s minimální úrovní, dodaný pokojovou anténou (=prakticky kus drátu), trápit zesilováním.

Se zabudovanými zesilovači souvisí ještě jedna záležitost, a to rušení příjmu. Při použití pokojové antény jsme prakticky zcela bez ochrany vystaveni příjmu jakéhokoli rušení, ať už impulsního typu dopravních prostředků, sepnutí vypínače v místnosti, nebo trvalého v podobě provozu datových služeb, mobilních telefonů, apod. I pasivní anténa je ovlivněna těmito negativními podněty, avšak v případě aktivních antén zabudovaný zesilovač zesiluje vše co má na vstupu. Projevy rušení jsou tak výraznější než u pasivní antény. Signál je ovlivněn i pohybem osob v místnosti, takže při větším provozu v bytě se může stát obraz nesledovatelným, rozpadajícím se do hromady kostiček.

Na závěr nelze tedy než konstatovat, že použití jakékoli pokojové antény je řešením nouzovým, nezaručeným a nejvíce náchylným ke všem negativním projevům, se kterými se při příjmu můžeme setkat. V tomto případě je zcela lhostejno, jaké značky je pokojová anténa, co je na ní napsáno, i když je to jméno věhlasného výrobce. Fyziku ošidit nejde, a pokojové antény jsou právě těmito šidítky. Když je prodejce doprovodí ještě přídomkem „digitální“ tak je dezinformace dokonána, jelikož neexistují žádné digitální antény. Pokojové antény tedy nelze prakticky nikdy doporučit, mohou sloužit pro pokus typu „jestli to na ni nepojede“, ale zaručit se s nimi kvalitní příjem nikdy nedá. Pokud je někdo ten šťastný, že jeho příjmové podmínky jsou dostatečné pro použití pokojové antény, je nutno to brát s rezervou. Takových případů je výrazná menšina, a nelze je tedy brát jako pozitivní zkušenost. V drtivé většině případů je třeba anténa vnější, vhodně zvolená, odborně nainstalovaná, případně doplněná o další potřebné prvky v rozvodu.

S oblibou říkám, že hlavním parametrem antény je „její účel“ a neexistuje anténa dobrá nebo špatná, jen anténa „vhodná“ nebo „nevhodná“. A posoudit tuto vhodnost je opravdu většinou oříšek, který dokážou rozlousknout jen lidé v oboru znalí.

Ilustrační obrázky poskytl obchod DVBTshop.net.