Miniseriál III.: kupujeme dobře vybavený („chytrý“) televizor

Po úvodních dvou dílech, kdy jsme se věnovali levným televizorům se pomalu dostáváme k vrcholu. Přístroje s 3D si sice ještě necháme na příště, na poslední díl, budeme se však také budeme věnovat dobře vybaveným televizorům. A čím jsou charakteristické? Jsou „chytré“ a tudíž mají minimálně připojení do domácí sítě a také k internetu, což dnes už neznamená, že nutně musejí mí také vysokou cenu. Dají se totiž koupit už za méně než deset tisíc…

Zájem o tzv. chytré televizory (Smart TV) roste přímo raketově. Jde o přístroje schopné přehrávat obsah z internetu, jako jsou třeba videa z YouTube a často už také pracují s tzv. otevřeným internetem, tedy takovým, který má webový prohlížeč dovolující zadat libovolnou adresu.

Podle průzkumu GfK bylo v květnu 2011 on-line funkcemi vybaveno 12,2 % LCD televizorů a 20,7 % televizorů plazmových. O rok dříve to ale byla jen polovina – 6, resp. 11,5 %.


Extrémně úsporný a také výjimečně dobrý je Philips 40PFL6606H s úhlopříčkou 102 cm. Kvalita obrazu je vysoko nad rámec jeho ceny, navíc je zařazen do energetické třídy A+ se spotřebou 48 wattů! Nyní ho v doprodeji pořídíte pod 15.000 Kč, musíte ale spěchat…

Co dostali do vínku „chytré televizory“

Především přístup na internet, což v praxi znamená minimálně vybavení konektorem Ethernet (LAN) a dnes už také i často možností připojit se k němu bezdrátově, přes Wi-Fi adaptér. Ten může být buď zabudovaný (nejvyšší třída), nebo externí přes adaptér zasouvaný do rozhraní USB. Ten se většinou dokupuje dodatečně a prakticky vždy musí jít o adaptér firemní (nad asi 1.300 Kč) a nikoli z volného trhu. Jen tak nějaký v televizoru totiž nefunguje.

Přístup na internet sebou někdy nese i další funkce: telefonování zdarma přes program Skype, což vyžaduje dodatečné vybavení v podobě mikrofonů a kamery (od 2.500 Kč výše), či třeba možnost napojit myš a klávesnici pro snazší ovládání zmiňovaného otevřeného internetu (např. Philips).

Důležité také je, že takovýto televizor můžete připojit k domácí počítačové síti, a to opět přes Wi-Fi nebo ethernetový kabel i když tato možnost neznamená automaticky, že je k dispozici i internet (u levných přístrojů si to ověřte). Tím pádem můžete přistupovat na disky vašeho serveru nebo jakéhokoli jiného, do lokální sítě připojeného počítače, třeba notebooku, a přehrávat odtamtud multimediální soubory, aniž byste je museli kopírovat. Často je v tomto okamžiku podporována i síťová nadstavba DLNA dovolující v rámci propojených zařízení přehrát cokoli a kdekoli, kde je k tomu k dispozici kompatibilní přístroj.

Některé televizory pak dokáží takové kousky, že poznají, kdy sedíte u televizoru příliš blízko, nebo kdy u něj nesedíte vůbec. V prvním případě vás upozorní, což je šikovné u malých dětí, v druhém se vypnou. V tomto ohledu vyniká zejména Sony.

„Chytré televizory“ umějí také nejen nahrávat na paměťové médium připojené přes rozhraní USB, ale umějí na něm často i tzv. TimeShift, tedy zastavení živého televizního vyslání. Většinou stačí zmáčknout Pause a televizní vysílání nejde na obrazovku, ale se ukládá na paměťové médium. Jakmile se k televizoru vrátíte, třeba po vyřízeném telefonátu, zmáčknete typicky Play a vysílání se rozběhne se zpožděním.

Chuťovkou je pak ovládání televizoru napojeného na domácí síť přes Wi-Fi prostřednictvím bezplatné aplikace, kterou si můžete stáhnout k „chytrému telefonu“ s operačním systémem Google Android nebo Apple iOS (iPhone). Zvláště šikovnou aplikaci nabízí v tomto směru Philips.



Sony KDL-32EX520 s 81 cm úhlopříčky dostanete za nějakých 12.000 Kč, a to včetně podsvícení LED. Unikátní je například i v tom, že přehrává 3D fotografie (převede si je na 2D) a spotřeba je na solidních 56W, v pohotovostním režimu je to pak méně než 0,3 W (energetická třída B).

Dvojí internet

Vedle tzv. otevřeného internetu, což značí, že do zabudovaného webového prohlížeče můžete zadat libovolnou adresu, je tu i ten v televizorech standardnější, přes tzv. widgety. Widget je jednoduchý prográmek určený pro spolupráci pouze s jedním jediným webovým serverem a proto je mu plně přizpůsoben. Typickou ukázkou je widget pro archiv televize Nova tak, jak ho má ve svých přístrojích (nejen televizorech) udělán Panasonic. Díky tomu ho také nabízí jako jediný na trhu. Ostatně je to i jediný u nás takto dostupný archiv nějaké české televize.

Dalším příkladem velice rozšířeného widgetu je přístup k videím na YouTube nebo spolupráce s foto serverem Picasa či archivem Eurosportu. Widgetů je celá řada a donedávna byly mezi televizory nejobvyklejším způsobem přístupu k webovým stránkám. Vedle dvou firem dlouhodobě propagujících tzv. otevřený internet, Philipsu a Sharpu, byly všechny ostatní přístupy pouze widgetové. To mělo výhodu především v tom, že jste obsah daného serveru vždy přehráli a ovládání také bylo podstatně jednodušší a uzpůsobené dálkovému ovladači. Tohle o „otevřeném internetu“ neplatí. Přistoupit přes něj třeba k archivu Prima TV se vám nepodaří ze žádného takto vybaveného přístroje. Nepodporují totiž tzv. Flash obsah ve kterém je většina takovýchto stránek navržena. Je sice snaha to změnit, ale zatím to jde velice pomalu.

Otevřený internet se i přesto dosti rozšířil a s výjimkou především Panasoniku a Samsungu ho dnes nabízejí všichni velcí výrobci. Zároveň pak mají ve svých televizorech i internet přes widgety i když málokterý má k dispozici i nějaký ryze český.



Ultratenká záležitost (panel má 30 mm), takže se připravte i na nějaké ty adaptérové kabely. Samsung UE37D5500 s 94 cm a spotřebou kolem 54 wattů pořídíte kolem 12.000 Kč. Sáhnout však můžete i po jen o něco málo dražší verzi se 102 cm.

Na co nezapomenout

Záleží na vašich požadavcích na „chytrý televizor“. Na úvod si u něj – vedle obvyklých „televizních“ otázek, jako „chci LCD nebo plasmu“, či „chci kabel, DVB-T nebo rovnou i satelitní tuner“ – promyslete zhruba toto:

• napojení na domácí síť a internet udělám přes ethernetový kabel (mám ho k televizoru přivedený, nebo to půjde docela snadno) nebo bezdrátově přes Wi-Fi;
• pokud budete muset jít bezkabelovou cestou, uvědomte si, že ne všechny televizory jsou tzv. Wi-Fi Ready, a rovnou si také připravte více než tisíc korun na originální USB adaptér a neztrácejte čas zkoušením jiných, naděje je naprosto minimální;
• pokud u chytrého televizoru“ vyžadujete nejen připojení na domácí síť, ale i internet, ubezpečte se u levných přístrojů, že je opravdu k dispozici, protože to, že má televizor konektor Ethernet (LAN) ještě neznamená, že má přístup na internet;
• jaký chcete internet – otevřený (tady se hodně hodí napojení alespoň bezdrátové myši…) nebo internet přes widgety nebo přes widgety a zároveň chcete přístup do archivu TV Nova (pak musíte k Panasoniku);
• pokud byste rádi měli „chytrý televizor“, ale zatím na jeho funkcích netrváte, dbejte na možnost připojení Wi-Fi adaptéru (televizor je tedy tzv. Wi-Fi Ready) a co nejvíce přípojných rozhraní HDMI, například pro multimediální přehrávač, který může částečně nahradit i multimediální server.

Pro ty zkušenější, kteří trvají na napojení na vyspělou domácí počítačovou síť s multimediálním serverem a přehráváním typicky videa v rámci sítě, je pak další otázkou, zda chtějí podporu nadstavby DLNA nebo ji nepotřebují. Ne každý „chytrý televizor“ ji totiž nabízí. Pokud ji nemá, ptejte se alespoň po UPnP, to by také mohlo pomoci.



Sharp Aquos LC-60LE635E je mimořádný televizor. Jednak je to vrchol naší nabídky, který za nějakých 45.000 nabízí vše možné mimo 3D, včetně satelitního tuneru, a jednak má plných 152 centimetrů úhlopříčky. V testu se ukázal překvapivě dobře a mohu ho jen doporučit vaší pozornosti. Navíc je neuvěřitelně úsporný - energetický štítek EU udává spotřebu pouhých 101 W, v pohotovostním režimu < 0,1 W a zařazení do energetické třídy A+.

Konkrétní tipy

Pokud máte zájem dobře vybavený televizor, což je v současnosti jen jiné označení pro „chytrý televizor“, jsou – obecně vzato – k dispozici od 81 cm (32") a zhruba dvanácti třinácti tisíc korun, pokud se bavíme v doporučených koncových cenách. V praxi se však už některé modely dostaly pod 10.000 Kč a příkladem může být Samsung LE32D550, který v solidních obchodech pořídíte od zhruba 8.000 Kč.

Pro ty, kdo mají rádi ultratenké televizory by mohl být dobrým tipem i Samsung UE37D5500 s 94 cm (kolem 12.000 Kč), který se vyrábí i ve 102 cm verzi jako UE40D5500 a také UE40D5520. Jak uvádí výrobce, jde o totožné přístroje jen spotřeba se bude lišit. Ta je u základního 94cm modelu opravdu výborná – 54 W, v pohotovostním režimu méně než < 0,3W a zařazen je do energetické třídy A.

Solidní výrobky této kategorie nakoupíte nejen u Samsungu, ale i u Panasoniku, Sharpu, LG, Sony a Philipsu, kde je vynikající např. 40PFL6606H se kterým jsem byl v testu velice spokojen a který měl překvapivě kvalitní obraz a resamplování (převod z nízkého rozlišení jaké je typicky u DVB-T, na rozlišení vysoké, tedy HD). Nově se pak do této oblasti chystají i menší výrobci.

Mimochodem Sony KDL-40CX520 s klasickým podsvícením jsem odzkoušel i přes nadstavbu domácí ethernetové sítě DLNA a za dané peníze (dnes kolem 13.000 Kč) je to taktéž výborná koupě a hlavně vynikající kombinace cena/výkon. Najdete tu ale i chuťovky typu telefonování přes Skype, či možnost připojit se k internetu přes Wi-Fi. Panel s úhlopříčkou 102 cm má hloubku 71 mm (nejsme u LED).

foto: Philips, Samsung, Sony