Výběr přijímače pro DVB-T vysílání 2

Před necelými třemi lety jsem, jako čerstvý provozovatel specializovaného DVB-T obchodu, sepsal pro server DigitálníTelevize.cz stručný návod jak vybírat set-top-box. Text je kupodivu dodnes platný. Přesto se samozřejmě mezitím objevily některé novinky, o kterých by bylo dobré se zmínit, jako je rozšíření vícetunerových DVB-T set-top-boxů, hybridních HD/DVD rekordérů, první přijímače schopné pracovat s vysokým rozlišením obrazu v kompresním standardu MPEG-4 AVC a CI moduly umožňující inovovat set-top-box na MPEG-4 AVC. Také zkušeností je o poznání více, takže si můžete přečíst jakýsi upgrade původního článku.

Kolik tunerů a jaké?

Kromě základních set-top-boxů s jedním DVB-T tunerem, kterých je na trhu většina, lze sehnat i modely vybavené více tunery. Ty mohou být buď stejného druhu jako tuner první (pak jde buď o model typu TWIN či Dual PVR) nebo určen pro jiný druh příjmu (pak jde o tzv. Combo).

Přijímač typu TWIN

Narozdíl od základního jednotunerového modelu je přístroj typu TWIN vybaven dvěma DVB-T tunery a umožňuje dekódování dvou libovolných digitálních stanic v jeden okamžik. V praxi to funguje tak, že na každém ze dvou výstupních SCART konektorů může být audiovizuální signál jiného programu. Obvykle jej tedy lze využít jako zdroj videosignálu pro sestavu jednoho analogového televizoru a jednoho analogového rekordéru, výjimečně i pro dva televizory.

Přijímač typu Dual PVR (dvoutunerový PVR)

Přestože je přístroj tohoto typu vybaven také dvěma DVB-T tunery, dekódování dvou libovolných digitálních stanic v jeden okamžik neumožňuje (nelze jej použít v režimu TWIN). Umožňuje však druhý tuner využít k nahrávání na vestavěný pevný disk, které je naprosto nezávislé na tom, co přijímačem právě dekódujeme (jaký program živě sledujeme). Některé modely umožňují také funkci obraz v obraze (PiP), nahrávání více kanálů současně (na vestavěný disk) a podobně.

Hybridní HD/DVD rekordér

Přístroj tohoto typu je vybaven analogovým a DVB-T tunerem, oproti PVR se však dost podstatně liší. Výhodou je, že obvykle obsahuje i DVD vypalovačku, takže finální nahrávku není třeba archivovat v PC. Nevýhodou je fakt, že během ukládání záznamu dochází k rekompresi záznamu, a tedy k určité ztrátě kvality (PVR nahrává vždy přesnou kopii živého vysílání).

Příjmové vlastnosti

Dostáváme velmi mnoho dotazů, který přijímač má největší citlivost. Tento údaj je sice zajímavý pro dálkový příjem slabého signálu, nicméně zdaleka není jediný, který rozhoduje o možnostech kvalitního příjmu v místě s nekvalitním analogovým signálem. Možná ještě podstatnější než citlivost je odolnost příjmu proti odrazům z téhož vysílače (proti příjmu zpožděného signálu) a vnějšímu rušení (např. z GSM či elektrického jiskření).

V interiéru bývá elektromagnetické rušení řádově silnější než venku, takže při příjmu na pokojovou anténu je tento parametr zvlášť zajímavý. Základ dobrých příjmových vlastností je dán vlastnostmi vysokofrekvenčního dílu přístroje, tzv. tuneru, ale značný vliv na jeho chování má i firmware přístroje, který tento díl řídí.

Podle našich zkušeností, resp. zkušeností našich zákazníků, nelze kvalitu příjmových podmínek jednoduše ohodnotit stupněm např. 1-10 a říci "tento přístroj funguje od příjmových podmínek 3 a výše". Přes velmi sofistikovanou COFDM modulaci, která umožňuje efektivně zpracovat i velmi "poškozený" DVB-T signál, zůstává šíření elektromagnetického vlnění v pásmu UHF natolik složitou záležitostí, že nekvalita signálu může mít mnoho důvodů.

Pokud v okolí Vaší lokality nemáte ověřený příjem značkovým DVB-T přijímačem (za jakýsi etalon v tomto směru dlouhodobě považujeme např. přístroje Humax), podle mapy pokrytí, případně od sousedů, velmi doporučuji přístroj za účelem zjištění možnosti a kvality příjmu před zakoupením zapůjčit.

Dlužno ještě dodat, že technické vlastnosti jednotlivých tunerů se liší relativně velmi málo. Firmwary přístrojů se již liší výrazně více. Z uvedeného vyplývá, že výhodou je možnost provést upgrade firmwaru přístroje. V tomto směru není zanedbatelné věnovat pozornost péči výrobce o uživatelskou podporu přístroje (je záhodno nejprve vyhledat a navštívit stránky výrobce).


Přípojná místa na zadní straně DVB-T přijímače

Přípojná místa

V potřebě přípojných míst mívají zákazníci poměrně jasno. I zde však je třeba dbát zvýšené opatrnosti a důkladně prostudovat podrobné specifikace přístroje. Zároveň považuji za potřebné upozornit, že i kvalita analogového (video a audio) signálu na dvou papírově zcela stejných přípojných místech, může dosahovat značného rozdílu. Tyto informace pochopitelně výrobci neuvádějí. Lze jen doporučit, že výběr "značkovějších" a odzkoušených přístrojů bývá v tomto směru poněkud jistější. Co se týče samotného výčtu přípojných míst DVB-T přijímačů, bývají k dispozici tyto:

SCART (na obrázku konektor číslo 9)

Slouží k přivedení výstupního analogového video a audio signálu do koncového analogového zařízení (televizoru, monitoru, videorekordéru, hifi věži...) sdruženým standardizovaným kabelem SCART alias EURO AV. Je-li třeba přístroj propojit s více koncovými zařízeními (např. TV a VCR), lze to řešit pořízením přístroje se dvěma SCART konektory, případně i SCART rozbočovačem.

V možnostech propojení plně osazeným SCART kabelem je použít videosignál kompozitní-CVBS (jeden vodič), S-Video (dva vodiče) nebo nejkvalitnější RGB (tři vodiče), přičemž je třeba dbát na to, zda přijímač požadovaný způsob připojení videosignálu "umí", a pochopitelně zda je podporován i koncovým zařízením (televizorem, videorekordérem).

Má-li koncové zařízení jiný vstup než SCART (např. CINCH), není důvod k panice, existuje spousta různých propojovacích kabelů a redukcí. Pozor, má-li přístroj jen jeden SCART, vždy se je na jeho výstupu regulována hlasitost zvuku a ve videu se objevuje OSD menu, takže není příliš vhodný pro účely nahrávání. Signál u některých přístrojů se dvěma SCARTy (bývají označeny jako TV a VCR) není pouze rozbočený, ale liší se právě v těchto dvou věcech.

Modulátor (na obrázku konektor číslo 5)

Nejčastěji slouží k připojení koncového zařízení (televizoru), obvykle staršího roku výroby, které neumožňuje přímý externí vstup video a audio signálu (nemá SCART ani CINCH vstupy). Můžeme jej ale také využít k připojení většího množství koncových zařízení (s určitými omezeními lze vybudovat i menší společný anténní rozvod). K tomu, aby si koncové zařízení s přijímačem "rozumělo" je třeba shody na systému modulace obrazu a zvuku. Koncová zařízení homologovaná pro provoz v ČR by měla zvládat zpracovat signál v systému PAL D, resp. PAL D/K, drtivá většina televizorů na českém trhu pak umí i západoevropský (německý) systém PAL B, resp. PAL B/G. Kvalita modulátorů jednotlivých přístrojů se také dost liší, ale bohužel tato informace ve specifikacích chybí.

STA smyčka

Některé přístroje mají kromě anténního vstupu a výstupu ještě tzv. STA smyčku, která umožňuje sloučit další analogový VF signál, jenž není zdrojem signálu pro digitální tuner (např. kabelovou televizi) s modulovaným výstupem z dekodéru přijímače. Ušetří tak nejen pořízení slučovače, který byste v takovém případě museli použít, ale zejména eliminuje nepříjemnou "drátovačku", která jeho zapojením za přístrojem obvykle vzniká.

S-Video

Jedná se o doplňkový výstup videosignálu na konektor typu Hossiden (S-VHS), který podporují některá zařízení, např. videorekordéry, plazmové obrazovky, datové projektory, digitalizační PC karty, atd. S-Video výstup bývá kvalitnější než kompozitní signál (CVBS), má-li však koncové zařízení SCART s podporou RGB vstupu, je vhodnější použít SCART a výhoda plynoucí z existence tohoto výstupu je prakticky nezajímavá.

A/V CINCH (na obrázku konektor číslo 7 a 8)

Jedná se o doplňkový výstup audiosignálu na konektory typu CINCH, které se hodí pro připojení stereo receiveru (poslech na "velké bedny"). Dva audio CINCHe bývají doplněny jedním konektorem typu CINCH (žlutá středovka) s kompozitním videovýstupem (CVBS), ale ne vždy je tomu tak.

S/P-DIF (na obrázku konektor číslo 3)

Vzhledem k tomu, že digitální vysílání přenáší i zvuk v digitální kvalitě, naskýtá se zde možnost připojit hi-fi přístroje a systémy domácího kina standardizovanou digitální linkou, tzv. S/P-DIF (Sony/Philips digital interface). Toto rozhraní má kromě kvalitního bezeztrátového přenosu zvuku tu výhodu, že je dopředně kompatibilní se systémy domácího kina podporující digitální vstup v kódování Dolby Digital (nebo také AC3), přestože se v tomto systému zvuk dosud nevysílá. Fyzické provedení digitálního audiovýstupu může být buď koaxiální (konektor typu CINCH) nebo optické (tzv. Toslink), případně je k dispozici oboje.

HDMI

HDMI je označení standardu digitálního rozhraní pro přenos obrazu a zvuku, pomocí něhož lze připojit podobně vybavená zařízení, obvykle LCD či plazmový televizor. Přestože toto rozhraní se používa spíše pro přenos obrazu ve vysokém rozlišení, lze jej využít i v případě příjmu vysílání běžného. Rozdíl v kvalitě je patrný zejména tehdy, má-li připojený televizor méně kvvalitní analogové vstupy. Toto rozhraní se také začíná používat s výhledem do budoucna (již dnes mají některé LCD televizory více HDMI než SCART vstupů).

RS-232 (na obrázku konektor číslo 6)

Toto datové (počítačové) rozhraní je typicky určeno k provedení upgradu firmwaru (programového vybavení přístroje samotného) po propojení s PC, někdy umožňuje provést i částečné nastavení přístroje na PC (např. editaci seznamu kanálů). Postup provedení upgradu a popis dalších možností využití tohoto rozhraní najdete na stránkách výrobce. Rozhraní RS-232 svou kapacitou rozhodně neumožňuje přenos datových souborů (např. u přístrojů s pevným diskem).

USB, LAN, čtečka SD karet

Datová rozhraní typu USB 2.0, případně LAN, se používají k přenosům dat z pevného disku přístroje, případně k využívání dalších datových služeb, nastavení přístroje, apod. V poslední době se také objevují přístroje, které umožňují připojit externí USB disk (např. flash klíčenku) a přehrávat z nich multimediální záznamy (obvykle AVI, MP3 a JPG), případně se dají využít i k pohodlné aktualizaci firmwaru. Totéž platí o vybavení čtečkou paměťových karet formátu SecureDigital (případně jiných).

V90 (telefonní přípojka)

Dosud výjimečná, ale do budoucna zajímavá je možnost interaktivního objednávání informací a služeb na vyžádání (on-demand). K tomu je potřeba kromě programového vybavení přístroje systémem MHP zajištění zpětné linky (uplink), která fyzicky zajistí ono objednání. K tomu nejčastěji slouží modem pro standardní pevnou telefonní linku (běžný telefonní minikonektor). Přestože interaktivní služby se stále ještě vyvíjejí, pořízení přístroje s tímto rozhraním je relativně spolehlivá záruka, že bude využívání interaktivních služeb toho typu schopen.

Ovládání přístroje

Přestože příjmové vlastnosti a vybavení přístroje jsou určitě rozhodující pro technickou kvalitu zpracování signálu, účelnost a rozsah ovládání přístroje by mělo mít své nezanedbatelné místo v rozhodovacím procesu. Všechny přístroje se ovládají dálkovým ovladačem (některé dokonce nemají ani jediné tlačítko) pomocí interaktivního obrazovkového menu (OSD). Důležitá je nejen anatomie dálkového ovladače, ale je třeba dát pozor na případné konflikty dálkových ovladačů (obvykle neznačkové audiosoustavy občas nerespektují rozdělení kódů pro různé přístroje).

U samotného menu bývá, více než skutečnost, že je menu přeloženo do češtiny, podstatně důležitější účelnost uspořádání menu a zejména pohodlí volby často opakovaných příkazů (i když uživatel neumí žádný světový jazyk, v zásadě potřebuje nastavovací menu jen na prvotní nastavení přístroje, které může provést podle návodu). Jistou roli může hrát i rychlost volby v menu a rychlost přepínání kanálů, které může být do půl sekundy, ale také až 2 sekundy (na první roli je rozdíl malý, ale tato "zanedbatelnost" se začne člověku brzy zajídat).

Podpora doplňkových služeb

Pojem "doplňkové služby" je u DVB-T vysílání velmi široký, navíc se v tomto směru očekává ještě bouřlivý vývoj, takže z dnešního hlediska lze popsat pouze ty nejzákladnější a nejobvyklejší z nich.

EPG

EPG (Electronic Program Guide) je zkratka tzv. Elektronického programového průvodce, který je v podstatě elektronickou obdobou tištěného televizního programu (přehledu pořadů) a bývá doplňkem standardního digitálního vysílání. Kromě úspory za tiskoviny nabízí možnost prakticky okamžité aktualizace (aktuální změna programu) a jednoduchým interaktivním způsobem rezervaci, resp. načasováné nastavení přístroje na určitý pořad.

Součástí EPG jsou zejména časy pořadů, dále pak název pořadu, jeho stručný popis, případně i delší popis. Většina DVB-T přijímačů na našem trhu je již schopna zobrazovat znaky s diakritickými znaménky správně, přesto se najdou nějaké výjimky (obvykle jde o novinky, které ještě na počeštění čekají). Takový nedostatek pochopitelně není překážkou v běžném používání přístroje, snižuje však o něco komfort při využívání této zajímavé služby.

Teletext

Teletext je obdobou této služby známé z analogového vysílání. Digitální přístroje často nabízejí možnost načtení až několika tisíc teletextových stránek do paměti, takže pohyb v rámci stránek je velmi rychlý. S kódováním češtiny teletextu obvykle nebývá problém, navíc přístroje předávají teletextovou informaci i do analogového videovýstupu, takže je možné zobrazit teletext alternativně i připojeným televizorem.

Hry a menší aplikace

Některé přístroje jsou vybaveny menšími programy typu jednoduchých her, kalendářů či kalkulaček. Tato výbava nesouvisí s vlastní hlavní funkcí přijímače, ale může zpříjemnit ovládání a zacházení s přijímačem (např. pro děti). Očekává se, že doplňkové programy tohoto typu budou dříve či později zařazeny v některé z budoucích aktualizací firmwaru většiny přístrojů.

Aktualizace firmwaru

Mnoho přístrojů umožňuje provést aktualizaci firmwaru přístroje z připojeného počítače, nebo přímo z éteru. Podmínkou však je, že jej provozovatel vysílání, po dohodě s výrobcem přístroje (producentem firmwaru), musí do vysílání ve formě předepsané výrobcem do vysílání zařadit. Jde o velmi elegantní "bezkontaktní" formu vylepšení (úpravy) vlastností přístroje, aniž by člověk musel vstát ze židle. V rámci zkušebního vysílání nic takového zatím neprobíhá, ale předpokládá se, že i tyto možnosti budou hojně využívány.

Možnost záznamu

Možnost záznamu na digitální média bez ztráty kvality je jednou z klíčových předností digitálního vysílání. K tomuto účelu slouží DVB-T rekordéry, tzv. PVR. Vzhledem k proměnnému datovému toku se k primárnímu záznamu používají velkokapacitní pevné disky (HDD). Koncepce přístrojů je však relativně rozmanitá:

Karta do PC, USB box pro PC, PCMCIA karta

Tato zařízení jsou určena pro sledování a ukládání digitálního vysílání na osobním počítači a samostatného záznamu (bez PC) schopny nejsou. Zároveň jsou však následné zpracování, editace a střih záznamu pro jeho další použití a archivaci nejméně komplikované (přiložené programové vybavení takový postup naopak předpokládá a podporuje).

Přístroj s vestavěným pevným diskem (PVR)

Zařízení slouží kromě dekódování také k ukládání záznamu na pevný disk přístroje. Nevýhodou těchto přístrojů je omezená kapacita pevného disku a také limit zpracování záznamu pouze prostřednictvím firmwaru přístroje. Tato omezení vyplývají z nemožnosti nahraná data exportovat z přístroje ven. Jsou tedy určena především pro dočasné nahrávky typu, "v pátek nejsem doma, podívám se na to v neděli a pak to zase smažu" (disk je možné fyzicky vyjmout a data přehrát, ale toto počínání se neslučuje s dodržením záručních podmínek).

Proto je třeba velmi prozíravě volit jak kapacitu disku, tak vybavení editačními možnostmi (střih, značky, nelineární skoky, editace názvu, atd.). S odstupem času nemohu nezmínit jedno upozornění. Pevné disky všech značek vyzařují za chodu poměrně silné elektromagnetické rušení, vůči němuž jsou ne všechny modely úplně odolné. Zvláště v příjmově slabších oblastech je proto záhodno pečlivě vybírat konkrétní model. Základním vodítkem je (bohužel, jak jinak) cena.

Přístroj s pevným diskem a datovým rozhraním

Možností jak umožnit dlouhodobější archivaci záznamu mimo rekordér samotný je vybavení vysokorychlostním datovým rozhraním pro přístup k datům na jeho disku (prakticky přichází v úvahu USB 2.0 a LAN). Přístroj se po připojení k PC chová obvykle jako externí disk, na němž lze s datovými soubory volně disponovat podle potřeby. Záznamy se ukládají nejčastěji jako MPEG-2 transportní stream (implicitní koncovka je .TS), a to přesto, že koncovky souborů jsou různé (.REC, .DAT, .TP0, .AVR, .MPG).

Některé PVR modely dělí záznamy do segmentů, které je při zpracování třeba pospojovat. Zpracování záznamu z DVB-T vysílání by bylo na samostatný článek (možná i několik), tedy jen základní nástroj. Pro spojení segmentů, synchronizaci stop, hrubý střih a demultiplex, velmi doporučuji freewarový program ProjectX. Pro přehrávání nativních záznamů je dobré použít VLC player nebo Media Player Classic.

Přístroj s externím diskem

Nově se rodící modulární koncepce přístrojů sází na vybavení domácností počítačovou technikou a propojení jednotlivých zařízení do jakési multimediální sítě. Funguje to tak, že přístroj sám pevný disk neobsahuje, ale umožňuje připojit externí pevný disk (typicky přes rozhraní USB 2.0), na který záznam provádí. Tento disk je možné bez jakýchkoli zásahů do vnitřku přijímače odpojit a po připojení k PC nahraná data zpracovat podobně jako při použití DVB-T karet.

Vybavení pro příjem kódovaného vysílání

Přestože pozemní vysílání naráží na problém nedostatku volných frekvencí pozemních vysílačů a bývá proto takřka výhradbně prostorem pro veřejně financované a komerční televizní stanice, někteří výrobci již dnes vybavují přístroje tzv. CI šachtami (common interface), jež po vložení příslušného dekódovacího modulu umožňují i sledování případných kódovaných (předplacených) programů. Zajímavou možností využití CI slotu je také vložení rekodéru z kompresního formátu MPEG-4 AVC s tímto rozhraním.

Dlužno však dodat, že možnost fyzického vložení modulu do slotu ještě nemusí znamenat, že jej firmware přístroje bude umět správně využívat a vždy je třeba případnou kompatibilitu modulu a přijímače předem ověřit (nejlépe u výrobce či prodejce přijímače a/nebo zásuvného modulu).

HDTV, MPEG-4 AVC

Poslední dobou se objevily na našem trhu modely schopné zpracovat kromě standardního MPEG-2 i DVB-T signál s vysokým rozlišením obrazu v kompresním standardu MPEG-4 AVC. Přestože se v tomto formátu vysílá pouze pokusně a o ostrém provozu se v nejbližší době neuvažuje, jde o zajímavé uspokojení poptávky, která zůstávala dlouho neuspokojena. Od masového nástupu (nákupu) těchto set-top-boxů odradí zejména vysoká cena (cca pětinásobek ceny základního MPEG-2 boxu).

Závěr

Oblast DVB-T vysílání je stále ještě relativně mladý a velmi dynamicky se rozvíjející obor, který se s největší pravděpodobností dočká technologicko-obchodního boomu, nikoli nepodobného rozvoji technologie GSM v 90. letech. Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že tento článek dříve či později ztratí lecos ze své aktuálnosti. Základní principy a zásady vhodného výběru snad přesto zůstanou v platnosti ještě dlouho.

Přeji Vám dobrou volbu a stále ostrý obraz!