Seriál o HDTV: Co potřebuji pro sledování HDTV

Nyní se podívejme na to, jaké technické prostředky potřebujeme pro sledování vysílání ve vysokém rozlišení. A protože nejnovějším výhonkem HDTV je i 3D, zmíním se i o něm i když kompletně na pořad dne přijde až v pátém, závěrečném dílu.

V Česku se lze k televiznímu signálu ve vysokém rozlišení připojit v podstatě čtyřmi způsoby: pozemní cestou, přes internet, prostřednictvím kabelu a přes satelit. O tom, jaké kanály máme k dispozici a na kolik nás měsíčně či jednorázově jednotlivé cesty přijdou, jsme se bavili v minulém dílu. V tomto se podívejme na hardware, který k tomu potřebujeme.

Základem jsou evropské standardy

Jako základ vezměme televizor kompatibilní s evropskými „de facto standardy“ HD Ready nebo Full HD o čemž byla řeč v dílu prvním. Stručně vzato, požadováno je minimální rozlišení 1 080 x 720 bodů a jeden konektor HDMI.

O přístupové kartě rozkódovávající signál toho kterého poskytovatele signálu a její absenci u HDTV, které je vysíláno pozemně na multiplexu 4, jsme se bavili v minulém, třetím dílu seriálu. Nyní nám tedy zbývá hlavně tuner či set-top box zachycující HD vysílání a pouštějící ho dále na zobrazovač a nějaké to propojení.

Tuner musí být kompatibilní s tím kterým vysílacím systémem a tady už v Evropě tak jasno není. Současné české vysílání na síti 4 zachytíte, pokud jste v dosahu (viz minulý díl) na jakýkoli dobře vybavený plochý televizor či set-top box s tunerem DVB-T schopným zpracovat formát MPEG-4.

A jak set-top box a televizor propojit? K tomu se právě dostáváme…

Základem je HDMI

HD jde přenášet i analogově, přes propojení obecně nazývané YUV, tedy komponentně přenášený videosignál s oddělenými barevnými složkami. Napojení je však komplikované a u nás se nikdy moc – ani v těch nejvyšších cenových relacích – nerozšířilo. Navíc YUV přenáší pouze obraz, pro zvuk byste museli použít jeden z konektorů pro digitální přenos audia, tedy koaxiální nebo optický kabel.



HDMI kabel obstarávající to nejlepší propojení světa HD je k mání v mnoha variantách. Někdy se může hodit i takovýto.

Není divu, že se HDMI tak rychle ujalo a že je základním konektorem světa HD, potažmo HDTV. Jako jediné pak dokáže současně přenést videosignál ve vysokém rozlišení (HD) s vícekanálovým digitálním prostorovým zvuk s až osmi nezávislými signály (typ 7.1). K propojení vám tedy stačí jeden jediný kabel, což je oproti dřívějšímu stavu značný pokrok.

A ještě jedno pravidlo ve světě HDMI platí – kupujte kvalitní propojovací kabely osvědčených značek. Jasně se to potvrzuje i nyní díky situaci v příjmu vysílání ve 3D či sledování filmů ve 3D přes kompatibilní Blu-ray přehrávač. Jakmile totiž máte kvalitní kabel, stačí vám HDMI ve verzi 1.3 (a, b) a nemusíte shánět nejnovější verzi 1.4, která skutečně není zapotřebí.

Pozor na CA modul

Než se dostaneme ke konkrétnímu hardwarovému vybavení pro jednotlivé druhy příjmu HDTV, jedno důležité upozornění. Pro některá zařízení (typicky televizory se satelitními DVB-S tunery) potřebujete nejen přístupovou kartu, ale i tzv. CA modul (někdy se mu říká i CAM). V televizoru máte mechaniku PCMCIA, tzv. Common Interface. V ceně už ale nedostanete – s výjimkou speciálních nabídek – ani CA modul (na fotografii dole) ani přístupovou kartu (nahoře), kterou je třeba do CA modulu zastrčit a teprve s ní ho pak zasunout do mechaniky v televizoru.



V roce 2012 bude ukončena podpora kódování CryptoWorks. Satelitní platforma Skylink, proto právě začala nabízet kombinované karty zvládající CryptoWorks i budoucí kódování Irdeto (tzv. karty ICE). Dole pak vidíte CA modul potřebný typicky pro televizory. Do něj se zastrčí přístupová karta a celek se zasune do modulu Common Interface (mechanika PCMCIA) v televizoru či set-top boxu.

U set-top boxů někdy CA modul nemusí být zapotřebí, protože poskytoval signálu má „své vlastní speciální krabičky“ do kterých se strká pouze přístupová karta (typicky např. UPC či Digi).

V některých případech – např. u kabelových operátorů – pak bývá CA modul spřažen přímo s konkrétní přístupovou kartou a kupují se najednou. Jinak vám příjem nebude fungovat. Tohle všechno se však dozvíte na informační lince či webových stránkách konkrétního poskytovatele signálu.

Pokud tomu tak není, jako například u Skylinku, pak si dejte dobrý pozor, jaký CA modul zakoupíte. Ne každý totiž s danou přístupovou kartou funguje. A jelikož se v současnosti mění kódování přístupových karet (viz minulý, tedy 3. díl) je to vše ještě složitější. Obecně vzato se vyplatí investice do dražšího CA modulu a set-top boxů, které by měly pracovat i s novým kódováním Irdeto. Stávající CryptoWorks končí v roce 2012.

Pozemní HDTV

Už jsem naznačil výše, že pokud volíte tuto variantu, stačí vám jen kompatibilní tuner v televizoru či v set-top boxu (DVB-T/MPEG-4).

V nabídce pro rok 2010 jsou takto vybaveny snad všechny televizory střední a vyšší třídy. Ptejte se po kompatibilitě s pozemním HDTV vysíláním na síti 4 (multiplex 4). Více viz minulý díl seriálu.

Aktuální stav pokrytí signálem multiplexu 4 najdete zde: http://www.digitalnitelevize.cz/informace/dvb-t/vysilaci-sit-4.html

Přes internet (IPTV)

Co do volby podobně snadná cesta, jako u předchozí varianty. Buď totiž jste – například v případě ADSL napojení na internet – v dosahu patřičně vybavené ústředny, nebo nejste. Buď máte rychlé napojení na internet (nebo si ho chcete pořídit), nebo nemáte. Záleží zkrátka na konkrétní situaci, avšak nutné technické prostředky jsou vždy stejné – speciální set-top box (případně modem pro napojení na internet) a přivedení internetového televizního signálu až k televizoru, což může být někdy problém.

V domácnosti můžete mít často až dva takovéto set-top boxy na nichž se dají nezávisle sledovat různé kanály. Nutnou podmínkou pro provoz IPTV však není počítač, protože set-top box pracuje zcela nezávisle.

Největším provozovatelem IPTV je u nás Telefónica 02 (O2 TV), která co do hardwaru udává následující: potřebujete speciální modem, který má pro O2 TV rezervovány dvě zástrčky a set-top box, který je v případě momentálně použitého iCAN 3800TW-IP kompatibilní i s pozemním televizním vysíláním DVB-T.

O2 TV si můžete objednat i bez využívání jeho internetového připojení, ale vždy musíte mít pevnou telefonní linku.

Alespoň podle ověření dostupnosti služby, což najdete zde: www.o2shop.cz/DslCheck

Na „kabelu“

Kabelový set-top box – a bavíme se o digitálním DVB-C – je v případě majoritního poskytovatele tohoto typu signálu, UPC, provázán (spřažen) s kartou, takže CA modul a přístupovou kartu je třeba kupovat najednou.



UPC má v nabídce vedle vlastních set-top boxů pro DVB-C i Mediabox HD PVR určený pro příjem HDTV. Zároveň poslouží jako rekordér schopný na 320GB pevný disk nahrát i filmy ve vysokém rozlišení.

I když se na webu UPC stále píše, že „použití vlastního set-top-boxu není v současné době pro příjem kódovaných programů digitálního kabelového vysílání možné,“ kompatibilitu svých DVB-C tunerů s UPC už prakticky (červen 2010) ohlásili dva výrobci televizorů – Philips a Samsung, zvládá to ale i Sony. Tím pádem stačí je zakoupit kombinaci CA modul a přístupová karta, zastrčit vše do mechaniky v televizoru a set-top box (a další dálkový ovladač) nepotřebujete.

Jinak přímo UPC nabízí zajímavou kombinaci (viz snímek) set-top boxu a rekordéru s pevným diskem zvládajícím nahrát i HDTV kanály. Tzv. Mediabox HD PVR umí navíc přímý přenos i zastavit a protože je dvoutunerový, zvládne dva programy najednou i nahrávat.

K televizoru se připojuje ideálně přes HDMI, ale má i digitální optický audio výstup. Nechybí EPG a možnost kdykoli posunout živé vysílání až o 60 minut zpět, což se hodí, když vám někdo zazvoní u dveří a vy nechcete přijít o svůj oblíbený seriál.

U UPC si dostupnost kabelové televize ověříte zde: http://web.upc.cz/dostupnost/

Přes satelit

HDTV signál tímto způsobem chytnete prakticky kdekoliv (nutný jen výhled na jižní stranu) a i technické prostředky jsou jasné: HD set-top box nebo televizor se satelitním HD tunerem (DVB-S/S2), parabola s vybavením a přístupová karta toho kterého poskytovatele signálu.

Zatímco u většiny výše uvedených jsou cenové relace ovlivněny nutností platit měsíční poplatky a tudíž může být set-top box s kartou například „za korunu“, na satelitu jsou nabídky, u nichž měsíční poplatky za základní programy šířené po zemi neplatíte. Pak si ovšem musíte pořídit vybavení za plnou cenu.



Solidní HD set-top box Topfield HDTV Duo LNB Monoblock pořídíte za zhruba 9.000 Kč a můžete k němu připojit i externí pevný disk a pořady si na něj nahrávat.

Nejlevnější televizory vybavené satelitním tunerem (včetně HD) se už dostaly pod 20.000 Kč. Kupříkladu Samsung LE32C570 s 81 centimetry úhlopříčky přijde na 17.990 Kč.

Nejlevnější satelitní komplex, včetně set-top boxu pro HD pořídíte (bez montáže) kolem 6.000 Kč v dobré značce pak o cca 2.000 Kč více. V tomto případě se ale vyplatí kupovat ověřené značky, a to především kvůli samotné kvalitě HDTV.

Zboží také kupujte u dobrých prodejců, protože v poslední době se na český trh stále častěji dostávají čínské falzifikáty.

A co budoucnost HDTV na zemi? Zřejmě DVB-T2

V případě možného budoucího přechodu z DVB-T na DVB-T2 (jiný systém, ale stále MPEG-4) bude třeba zakoupit zcela nový set-top box či plochý televizor, protože takto vybavené se k nám zatím nedovážejí.

První návrhy mluví u udělování licencí hned po ukončení analogového vysílání v roce 2012 s tím, že roku 2017 by se už mělo vypnout dnes zaváděné DVB-T. Na satelitu vám pochopitelně nic takového nehrozí a pokud si pořídíte televizor s tunery DVB-S/S2, tedy i pro HDTV, můžete směle používat stávající hardware.

Změny pak pozemní HDTV ještě asi zaznamená s rozbíhajícím se 3D vysíláním uvedeným na celosvětový trh letos v dubnu. O tom ale zase někdy jindy, protože jím náš stručný seriál věnující se úvodu do HDTV, zakončíme.

Seriál o HDTV: slovníček pojmů

datový tok – jeden z nejdůležitějších parametrů ovlivňujících kvalitu vysílání udávaný v Mb/s (více viz „kvalita HDTV“).

digitální televizní vysílání v systému PAL (DVB-T, DVB-S, DVB-C – Digital Video Broadcasting) – existuje trojí: pozemní (DVB-T), kabelové (DVB-C) a satelitní (DVB-S). K nim přistupuje ještě internetové, resp. vysílání přes internetový protokol iPTV. Vysílá se v systému PAL (720 x 576 bodů), tedy stejně jako u analogového vysílání, a v datovém formátu MPEG-2. Kvalita je hodně určena tzv. datovým tokem v Mb/s. Nejnovější verze DVB, jako např. DVB-T2 už pracují s vyspělejším formátem MPEG-4, což vyžaduje zcela odlišné set-top boxy a tunery v televizorech a umožňuje pozemní cestou šířit HDTV, včetně vysílání ve 3D.

EPG (Electronic Programm Guide) – neodmyslitelná součást jakéhokoli digitálního televizního vysílání, tedy i HDTV. Jde o elektronického programového průvodce informujícího o vysílaných pořadech typicky na týden (8 dnů) dopředu. K pořadu jsou vždy k dispozici jeho začátek a konec a většinou také podrobnější údaje. EPG může spolupracovat s rekordérem při programování nahrávání, které je tím pádem mnohem jednodušší, ale vždy záleží na majiteli stanice, co všechno divákům umožní.

formáty MPEG-2 a MPEG-4 – standardy nejen ve světě digitálního televizního vysílání. MPEG-2 je určen pro vysílání s nízkým rozlišením (dnešní PAL, tedy DVB-T/C/S), MPEG-4 pro vysoké – HD – rozlišení. MPEG-4 existuje v mnoha různých variantách, dnes se nejčastěji pracuje s H.264.

Full HD – nadstavba nad HD Ready a tudíž opět evropský standard organizace EICTA, dnes známé jako DigitalEurope. Zařízení označené tímto způsobem musí podporovat rozlišení alespoň 1 920 x 1 080 bodů a stejně jako HD Ready i ono se hlásí ke splnění všech podmínek evropského vysílání ve vysokém rozlišení, tedy HDTV. Standard opět – stejně jako HD Ready – nevyžaduje přítomnost HDTV tuneru v daném zařízení. Pokud jde o rozhraní, opět tu musí být k dispozici alespoň jedno HDMI (či starší DVI).

HD Ready – evropský standard organizace EICTA (Evropská asociace informačního a komunikačního průmyslu), dnes známé jako DigitalEurope, podmnožina Full HD. Říká kupujícímu, že jím vybraný televizor, set-top box či další zařízení jsou schopny si poradit, tedy správně zobrazit a také předat, záznam či vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV). V praxi to znamená, že takovýto přístroj zvládá minimálně 720 řádků (rozlišení min. 1 080 x 720 bodů), v případě širokoúhlé obrazovky 16:9 pak minimálně 768 řádků (1 366 horizontálních a 768 vertikálních obrazových bodů). Zároveň předepisuje, že přístroj musí být vybaven alespoň jedním rozhraním HDMI či dnes už málo používaným DVI. V současnosti jsou snad všechny televizory na českém trhu poplatny alespoň tomuto standardu. Ale pozor! HD Ready nevyžaduje v daném zařízení přítomnost tuneru pro HDTV.

HDMI (High Definition Multimedia Interface) – základní konektor ve světě HD. Přenáší digitálně videosignál v nejvyšší možné kvalitě a současně i digitální prostorový zvuk s až osmi kanály (7.1). K propojení Blu-ray/DVD přehrávač – zesilovač – televizor, či set-top box – televizor, tak stačí na každé dvě komponenty pouze jediný kabel. Výhodou zvláště pro napojení projektorů je možná délka HDMI kabelu i přes třicet metrů. Dnes se používá nejčastěji ve verzi 1.3 (a, b), která stačí – v případě použití kvalitního kabelu – i pro propojení 3D televizoru a 3D BD přehrávače. Nejnovější verzí je 1.4, která přináší například možnost přenést připojení k internetu na napojené zařízení (speciální datový kanál ? la lokální počítačová síť LAN).

HDMI-CEC (HDMI-Consumer Electronics Control – řízení spotřebně-elektronických přístrojů) – nadstavba původního HDMI dovolující řízení všech přístrojů propojených přes kabel HDMI jedním dálkovým ovladačem, typicky televizním. Vzájemně lze propojit – a následně řídit – až deset audio-video zařízení nejrůznějších druhů, včetně DVD rekordérů, fotoaparátů a kamer. U moderních přístrojů z posledních dvou, tří let je drtivá většina HDMI rozhraní poplatná této normě a nejinak jsou na tom i propojovací kabely.

HDTV (High Definition TV) – digitální televizní vysílání s vysokým rozlišením, dnes typicky 1 920 x 1 080 bodů nebo 1 280 x 720 bodů (v druhém případě tedy více, než vyžaduje minimum HD Ready), nabízející – oproti analogovému systému PAL (720 x 576 bodů, 4:3) – až pětkrát více detailů. V Evropě jsou nyní desítky a desítky volných i placených HDTV kanálů a několik je jich vysíláno už i pro nás (Nova HD, ČT HD). Televizor, projektor, rekordér apod. kompatibilní s HDTV musí splňovat celou řadu parametrů, které jsou navíc v různých částech světa různé. U nás je nejjednodušší spoléhat na evropské de facto standardy HD Ready a Full HD, které jsou už běžnou součástí nejrůznějších přístrojů. České HDTV vysílání je zkušebně šířeno po zemi na síti 4 (multiplex 4) v Praze, Brně a Ostravě, ostře ho zachytíte na satelitech Astra (např. SkyLink). HDTV je skutečným nástupcem PAL/SECAM/NTSC (DVB-T jím není).

kvalita HDTV – zejména je určena datovým tokem udávaným v Mb/s (megabity za sekundu), což je stejný parametr, který určuje kvalitu filmu na DVD či Blu-ray disku (BD). Zjednodušeně řečeno (kvalitu ovlivňují i další parametry), čím vyšší je datový tok, tím je (může být) lepší zvuk a zejména pak obraz. Pro ilustraci: pozemní DVB-T a některá satelitní řešení vysílají s kvalitou zhruba 3–4 Mb/s ve formátu MPEG-2. HDTV pracuje s úspornějším MPEG-4 a v případě českých stanic je satelitně šířeno s tokem kolem 7-8 Mb/s (rámcově), dobré německé stanice vysílají s tokem nad 10 Mb/s.

pozorovací vzdálenost u plochých televizorů (doporučené, výběr) – pro HDTV a zvláště pak pro 3D HDTV je důležité umístění televizoru v patřičné vzdálenosti, je také pochopitelně velmi důležité i pro vaše oči. Například společnost Samsung udává pro úhlopříčku 66 cm (26") – 1,7m; pro 81 cm (32") – 2 m; pro 94 cm (37") – 2,3 m; pro 102 cm (40") – 2,5 m; pro 107 cm (42") – 2,7 m; pro 117 cm (46") – 2,9 m a pro 127 cm (50") – 3,2 m.

progresivní a prokládané (interlaced) rozlišení (vysílání) – viz „vysílané rozlišení“.

přepočítávání rozlišení, nebo-li resampling – asi ho znáte z fotografování. Někdy potřebujete snímek zmenšit, jindy zase naopak zvětšit. Zmenšení je snadné a beze ztráty kvality (ta se spíše ubírá) u zvětšení je tomu naopak a někdy to prostě smysluplně nejde. O to samé se jedná ve vztahu vysílání v PAL (DVB-T/S/C), tedy v rozlišení 720 x 576 bodů (4:3) a obrazovky moderních plochých televizorů mající rozlišení několikanásobně vyšší. Jak dobře je uděláno resamplování směrem nahoru, tedy z PAL na HD Ready či rovnou na Full HD, je dnes jedním z nejdůležitějších znaků televizoru a dlužno říci, že v tom se hodně liší. V případě vysílání pořadu s nízkým rozlišení na kanálu pracujícím v HD, se pořad přepočítá (resampluje) na vysoké rozlišení rovnou ve studiu a pak se jako HD vysílá. V opačném případě HDTV na PAL se provádí obdobná konverze, která se například při šíření přes DVB-T projeví ve zvýšené kvalitě obrazu (typicky Televizní noviny či seriály na Nově natáčené už v HD).

vysílané rozlišení – v zásadě se HDTV v Evropě šíří ve dvou rozlišeních – 720p (typicky 1 280 x 720p bodů) a 1080i (1 920 x 1 080i bodů). Jedná se o 720 řádků zobrazovaných „p“, tedy progresivně (celý snímek najednou), 1080i využívá 1 080řádků zobrazovaných prokládaně (interlaced – „i“), což znamená, že se vykreslují postupně liché a sudé řádky.

text: Bohumil Herwig, foto: Panasonic, SkyLink, UPC