Malá encyklopedie televizní techniky 2 - historie televizního vysílání v Československu a dnešním Česku

Jak jsem slíbil, dnešní díl seriálu bude věnován historii televizního vysílání v bývalém Československu a dnešním Česku. Vývoj vlastního televizního řetězce probíhal v Československu již v období mezi světovými válkami. První funkční zařízení se standardním počtem 625 řádků bylo představeno až v roce 1948. S tímto vývojem je spjato jméno Dr. Jaroslav Šafránek.

Vysílání Československé televize začalo 1. května 1953. Z dnešního pohledu se spíš jednalo o „nevysílání.“ Televizní program byl šířen jen jedním vysílačem z Petřínské rozhledny v Praze. Vysílání probíhalo jen tři dny v týdnu (v letním období jen 2 dny), a začínalo vždy až v podvečer nebo večer. Za celý týden se tak odvysílalo jen několik málo hodin televizního programu, a to jen pro velmi omezený okruh diváků. Sedm dnů v týdnu začala televize vysílat až koncem roku 1958.

Televizní vysílač na Petříně vysílal na prvním kanále (48,5 – 56,5MHz), a jeho dosah se pohyboval kolem 50km. Některé prameny ovšem uvádějí, že byl zachytitelný až v Českých Budějovicích (120km).

Jelikož v té době ještě televize neměla záznamová zařízení, vysílaly se pořady buď živě, nebo zaznamenané na filmovém pásu. Programová nabídka tak byla velmi omezená, a velmi často se opakovala. Televize tak byla spíš technickou atrakcí, než čímkoliv jiným. Na Silvestra roku 1955 začala televize vysílat v Ostravě, o necelý rok později v Bratislavě. Ostravský vysílač pracoval také na kanále R1, stejně jako pražský Petřín. V Bratislavě se pak vysílalo na kanále R2. V roce 1961 vzniklo televizní studio v Brně, a v roce 1962 v Košicích. V tomto roce také dosáhla televize do více než jednoho milionu domácností. První televizory pro příjem tohoto vysílání byly vyráběné v Tesle Strašnice.




Obr. 1, ilustrace: www.oldradio.cz

Jak je vidět z uvedeného obrázku, jednalo se spíš o větší radiopřijímač než o televizor. Úhlopříčka obrazovky byla 25cm (10“). Přístroj obsahoval 22ks elektronek včetně obrazovky. Vnitřní uspořádání přístroje je patrné z obrázku č.2



Obr. 2, ilustrace: www.oldradio.cz

Technické řešení a koncepce přijímače byla zcela odlišná od pozdějších modelů. Televizor například vůbec neobsahoval kanálový volič. Ten totiž vůbec nebyl potřeba. Přístroje se vyráběly pevně naladěné pro potřebný kanál. V Čechách pro R1, na Slovensku pro R2. Jednalo se o přijímače s přímým zesílením, nebyly to tedy superhety. Teprve s dalším rozšířením vysílání bylo nutné zkonstruovat přístroje s vyšší selektivitou, a také s možností volby kanálů. Takovým přístrojem byl až televizor „Mánes“ vyráběný v letech 1957 – 1959. Tou dobou se už výroba televizorů postupně převáděla na Slovensko do Tesly Orava. Některé modely československých televizních přijímačů spatřily světlo světa také v Tesle v Pardubicích. Tato výroba však neměla dlouhého trvání, a brzy se veškerá výroba televizorů přestěhovala definitivně na Slovensko. Tam také později vznikaly všechny československé televizní přijímače včetně barevných.

V druhé polovině šedesátých let došlo na přípravy barevného vysílání a druhého televizního programu. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o zásadní modernizaci televizních studií v Praze a Bratislavě. Do příprav barevné televize nepřímo zasáhly události v srpnu 1968. Československá televize původně plánovala barevné vysílání v soustavě PAL. Stalo se tak na základě doporučení technických expertů. Tento systém je totiž pro režijní zpracování mnohem jednodušší než SECAM.

Normalizace po okupaci v roce 68 však přinesla nutnost podrobení se sovětské diktatuře, která preferovala francouzský SECAM. Došlo tak na zvláštní hybrid, kdy celý televizní řetězec byl provozován v soustavě PAL, a na vysílačích byl transkódovaný na SECAM IIIb. Tato původně nesmyslná situace nám ovšem pomohla k velmi snadnému přechodu na PAL po listopadové revoluci.

Pravidelné barevné vysílání Československá televize zahájila v květnu 1973, tedy k dvacátému výročí svého vzniku. Tři roky před tímto datem, v květnu 1970, začal vysílat druhý program ČST. Barevné vysílání bylo až do května 1975 doménou právě druhého programu. První program se barevného vysílání dočkal až v květnu 1975.

S přípravou barevného vysílání probíhal i vývoj odpovídajících televizních přijímačů v Tesle Orava. V roce 1972 začala výroba prvního československého barevného přijímače „Tesla Color“ pod typovým označením 4401A. V přístroji bylo použito 9ks elektronek a obrazovka s úhlopříčkou 59cm sovětské výroby.



Obr. 3 - První československý barevný televizor Tesla Color 4401A, ilustrace: www.oldradio.cz

S přechodem na barevné vysílání došlo ještě k jedné zásadní změně. Původní zkušební televizní obrazec (monoskop), pocházející z roku 1953, byl nahrazen barevným elektronickým zkušebním obrazcem.



Obr. 4 - původní černobílý monoskop, ilustrace: www.oldradio.cz



Obr. 5 – elektronicky generovaný barevný zkušební obrazec, ilustrace: www.oldradio.cz

Další vývoj televize u nás probíhal „plíživě“ ve stopách technologického pokroku v socialistickém sektoru. Zatím co západ vyráběl barevné televizory plně osazené polovodiči, u nás se až do roku 1980 používaly elektronky. Ty byly sice jen v koncovém stupni řádkového rozkladu, ale západ byl v tu dobu už mnohem dál.

Rozvinutý socialistický průmysl nebyl schopen sériově vyrábět polovodiče použitelné právě v koncovém stupni řádkového rozkladu. Až s příchodem rychlých tyristorů se podařilo vyvinout celopolovodičovou konstrukci barevného televizoru „Color Univezál.“ I v tomto přístroji však byla použitá sovětská obrazovka typu delta s úhlopříčkou obrazu 59cm.






Obr. 6 a 7 – televizní přijímač "Color Univerzál", ilustrace: www.oldradio.cz

K naprosto zásadnímu zlomu došlo až v roce 1983, kdy se do Československa začaly dovážet obrazovky typu InLine. První televizory s touto obrazovkou se vyráběly pod označením Color 110. InLine obrazovky pro tyto televizory se později začaly vyrábět v Tesle Rožnov. Tyto obrazovky měly úhlopříčku obrazu 67cm, a vychylovací úhel 110st. Televizory s těmito obrazovkami doznaly velkého zjednodušení. Ze zadní strany obrazovky zmizelo magnetické stínění, a také obvody dynamických konvergencí. Modernizovaná verze tohoto televizoru nesla označení Color110ST, a byla osazena modernější obrazovkou. Další variantou pak byla verze Color110ST II, která už měla infračervené dálkové ovládání.

Poslední zásadní změnou v konstrukci československých barevných televizorů byl nástup spínaných zdrojů. V roce 1988 tak přišel na trh model Color 416. Rychlé tyristory v síťovém zdroji a koncovém stupni řádkového rozkladu byly nahrazeny vysokonapěťovými tranzistory z NDR.







Obr. 8 a 9. Celotranzistorový přijímač "Color 416", ilustrace: www.oldradio.cz

Na straně televizních studií byl technologický pokrok méně postřehnutelný, ne však zcela zanedbatelný. Televizní kamery osazené snímacími elektronkami ( plumbikony) se u nás používaly ještě po revoluci. Nástup CCD kamer je tedy až porevoluční etapou, stejně jako např. teletext nebo stereofonní zvuk či VPS.

Na podzim 1990 došlo ke změně v rozdělení federálních televizních okruhů. První program ČST zůstal federální. Druhý program byl rozdělen, a staly se z něj dva samostatné národní okruhy. To zjednodušilo následné rozdělení ČST na dvě samostatné televize po rozpadu federace k 1.1.1993. V tomto období také došlo ke změně barevné soustavy. Krátkou dobu se používaly obě soustavy současně. Jeden z programů vysílal v PALu, druhý v SECAMu. Bylo to z důvodu nutné úpravy starších barevných televizorů pro příjem soustavy PAL.

Popisovat technický a technologický rozvoj ČST a následně ČT po pádu komunismu v roce 1989 je dost nelehký úkol. Otevření hranic a vpád vyspělých západních technologií měl na svědomí velmi rychlý sled změn v této oblasti. Na tuzemský trh se dostaly televizory schopné zpracovávat teletext, stereofonní nebo dvojjazyčný zvuk apod. To vyvolalo samozřejmě poptávku po těchto službách, a televize na ni musela reagovat.

Na počátku devadesátých let bylo na západě zcela běžné televizní vysílání přes geostacionární satelity. Tato technologie se velmi rychle importovala i k nám. Diváci tak měli možnost sledovat nezvykle velké množství programů právě prostřednictvím této technologie. Žádný z těchto programů ale nebyl český. České programy ze satelitů bylo možné zachytit až s příchodem komerčních TV. ČT však tuto éru televizního vývoje nezastihla, na „satelit“ se dostala až s nástupem digitálního televizního vysílání. Provoz tohoto vysílání si ale ČT nezajišťuje sama. Využívá v tomto případě komerčních služeb jiné společnosti, stejně tak jako ostatní televize.

Tímto stručným popisem jsme se dostali až téměř do současnosti. Vměstnat téměř 55 roků historie televize u nás do jednoho článku rozhodně není jednoduché. Vývoj v období po listopadové revoluci je už natolik překotný, že není možné se věnovat každému detailu. Poslední zásadní změnou je tak nástup pozemního digitálního vysílání, která právě (ne)probíhá. Nutnost a nezvratnost této změny je naprosto nezpochybnitelná. Její postup a horizont dokončení je ale spíš ve hvězdách. Fotografie a obrázky v tomto dílu seriálu jsou převzaté ze stránek virtuálního muzea - http://www.oldradio.cz, jejichž návštěvu vřele doporučuji!

Příští díl seriálu bude věnovaný technologii přenosu obrazu. Najdete jej na tomto místě v pondělí 1.října.